Romská osada na Slovensku
Při cestě na Slovensko jsem v okolí Popradu „objevil“ cikánskou osadu, kde její obyvatelé žijí bez elektřiny, vody, odpadů a jiných sítí. Domy, povětšinou spíš chýše, jsou stavěny systémem „co okolí dá“. Najdou se takové, které jsou z hoblovaných trámků, ale i takové, jež jsou jen ze silnějších větví a tyčoviny, vymazané hlínou. Uvnitř je udusaná hlína, nebo kusy starého lina, po zdech visí různé staré koberce, coby gobelínová výzdoba a zároveň izolace. Sedlové střechy nemají čela, takže „půdy“ jsou z boků otevřené a přes chatrný strop asi často prší dovnitř.
Osada je u lesa. Oodhodlával jsem se ke vstupu dost dlouho (zaparkoval jsem nedaleko) a celou dobu o mne věděli. Jejich nedůvěra je velká. Podařilo se mi ale navázat komunikaci tak, že mě někteří postupně sami zvali dovnitř a ukazovali, jak bydlí. Pro děti jsem byl velká „atrakce, předváděli se, tak jsem toto focení zaměřil na ně. Možná i díky tomu mne ti starší, včetně vajdy (šéfa) osady, pozvali na opětovnou návštěvu…
Pozoruhodné je, že v osadě, kterou jsem navštívil a kterou by člověk čekal spíše ve střední Africe než v centru Evropy, není nepořádek. Žádné odpadky, zbytky, či zahozené věci. Vše si vybudovali sami, a přes jisté středověké vzezření osady, je tam nějaký řád a viditelná snaha o udržení pořádku.
V panelácích, kde bydlí nepřizpůsobiví lidé, je to naopak jak na smetišti. Vše rozbité, vypálené, hromady odpadků se mísí s exkrementy a všude je strašný puch, nikomu na ničem nezáleží
Na místo se určitě vrátím. Slíbil jsem jim to, musím přivézt fotky a chci nafotit jejich běžný život.
Foto: Petr Homolka