V tenhle čas, kdy virus řádí. Přemítáme nad životem svým

Zda smysl má a měl. V tenhle čas. Nevíme jak dlouho. Jak dlouho budeme žít s otázkou. Tam někde vzadu hrdla. Co zítra přijde? Co se zase změní. Ten kdo je sám, přemýšlí o svém. Má práce, můj přítel, můj život. Maminka ale třeba i pět dětí má. Kolik Céček potřebuje jedna rodina? A kdy uvidím babičku?

.

Co smysl má. A co smysl mělo? I moje vlastní štěstí, kdy odpočíval jsem pod dekou s vonícím pokrmem na klíně…  Trvalo, jen dokud miska nebyla prázdná. A i tyhle řádky osloví jen pár. Ty, kterým blízké se zdají. Jiní jiné řádky potřebují. Co tedy udělat bych měl? Kolik roušek ušít? Abych zachránil. Byl prospěšný. A co vůbec, když to všechno skončí u mě... Co když já nebudu schopen. Zasloužil jsem si svým životem Nebe?
Ježíši Kriste. Je to pravda, co říkají? Žils? Žiješ? A jsi Boží Syn? Přijmeš mě ve svém Království? A jestli Ano. Přijmeš i mou rodinu? Abychom si tam spolu mohli povídat? Jak jsem žil… A co z toho trvá? Který můj skutek potěšil anděly? Za koho vlastně bojují oni? A proč se lidé teď tolik modlí? A proč je tolik kapliček v polích?

.

Až zůstanu sám. Když moji blízcí budou spát ve svých domovech. Až zůstanu sám. Budeš tu se mnou, Kriste? A až to všechno pomine… Naučíš mě... co dál?