Krátké zamyšlení spolu s Foto týdne (archiv)
Buď dobrým sochařem svého života
Povím vám příběh, který se mi stal před pár lety v Indii.
Když jsem tam byl na dovolené, šel jsem na návštěvu ke svému příteli. Cestou jsem procházel kolem malého obchůdku, kde prodával jeden starý muž sochy. Poznal mě a zeptal se: „Otče Anthony, kdy jste přiletěl?“ Odpověděl jsem: „Teprve předevčírem.“ „Mohl byste mi, prosím, požehnat obchod?“ „Samozřejmě!“ Vstoupil jsem dovnitř a nemohl se vynadívat na ty krásné sochy: svatý Josef, svatý Antonín, Panna Maria – plno velkých i malých soch. Vyřezával je ze dřeva. Pochválil jsem mu jeho dílo: „Vaše sochy jsou jako živé!“ Byl opravdu dobrým umělcem.
On reagoval: „Otče Anthony, kdokoli se může stát dobrým umělcem, dobrým sochařem! Není to tak těžké, jak si myslíte.“ Namítl jsem: „To ne, to není pro každého.“ On řekl: „Je. Člověk musí mít dobrou představu o tom, co chce vyrobit z kusu dřeva. Jestli chcete, naučím Vás to.“ Vzal dláto a kladivo a podal mi je. „Naučím Vás vyrobit sochu.“ Odpověděl jsem: „Ne, já teď nemám čas na učení, musím už jít.“ On řekl: „Nene, to Vám nezabere moc času! Nejdřív musíte mít jasnou představu o tom, co chcete udělat. Jasnou představu.“ Postavil přede mě kus dřeva a řekl mi: „Otče Anthony, máte představu, co chcete udělat z tohoto kusu dřeva?“ Odpověděl jsem: „Ano, svatého Josefa.“ „Svatého Josefa s vousy, nebo bez nich?“ „S vousy.“ „Vidíte v tomto dřevu přesně svatého Josefa?“ „Ano.“ Řekl: „Pak už je to jednoduché. Polovinu máme hotovou. Nechte tam svatého Josefa a všechno ostatní otesejte.“
Díval jsem se střídavě na ten kus dřeva. Vrátil jsem mu dláto a kladivo.
V jeho slovech byla životní moudrost. Máme mít jasno v tom, co chceme učinit se svým životem. V první řadě chceme patřit Bohu, stát se dítětem Božím. Soustřeďme se na to a odsekejme všechno, co nám stojí v cestě. Svěřme se Bohu a osvobodí nás to. Když si nějakou oblast svého života ponecháme pro sebe a někdo se jí dotkne, zraní nás to, protože jsme ještě neodevzdali své ego Boží lásce.