Kdo odvalí kámen?

Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. (Mt 28,1-6)

Kámen u hrobu uzavírá pozemský život člověka. Tiše a jasně vypovídá, že zde své poslední slovo měla smrt. Lidmi odvalený kámen by jen ukázal vnitřek hrobu s vítězstvím smrti. Nevrátíme to, co jsme měli rádi.

Bůh překvapuje. Když kámen, uzavírající lidský život, odstraní anděl, hrob je prázdný. Učíme se věřit, že smrt přišla o svou moc, zvítězil život, nový život.

S některými kameny si nevíme rady, připadají nám neodstranitelné, protože definitivě pohřbily vše, v co jsme věřili. Kdo odvalí těžké kameny od hrobů nadějí, dobroty, lásky, důvěry?

Dobrý Bože, pošli i nám svého anděla! Ať zatřese s naší nedůvěrou, ať odvalí balvany ze všeho, co jsme se slzami pohřbili a nevěříme, že by to mohlo ožít!