Přijď, Pane Ježíši!

„Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zjevení 22,20)

Celá Bible končí v knize Zjevení apoštola Jana právě těmito slovy: „Amen, přijď, Pane Ježíši.“

Můžeme to chápat jako odkaz a program pro všechny další dny, tedy i pro náš čas. I z našich srdcí má trvale znít nejen slovy Maranatha, ale i touha, aby Pán Ježíš už přišel. Má to vyjadřovat trvalý postoj našeho srdce - nás, kteří jsme v Krista uvěřili jako ve svého Pána a Spasitele. A jak to vypadá ve skutečnosti?

Ústy to jsme schopni samozřejmě říci a tvářit se, že takto to chceme, ale v srdci o to často ani tak až moc nestojíme. Někdy mi přijde, a to se nechci rouhat, že Pán Bůh stvořil ten svět až moc dobře. Co tím chci říci? Že totiž tento svět je pro nás tak krásný a atraktivní, že by nám vlastně stačilo už jenom to stvoření, a ani moc nestojíme o Tvůrce - našeho Pána. Ale právě proto to vše bylo stvořeno, jsme zde, abychom zde byli pro svého Pána. Tím, že nás Ježíš Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním zachránil, tím nám dává jedinečnou šanci žít život v plnosti s Ním, svým Pánem. To je víc než všechny možnosti, které dává všechno stvoření. Právě to si máme často uvědomovat a potom toužit. Spolu s prvními křesťany má i z našich srdcí denně zaznívat: přijď, Pane Ježíši.