Krátké zamyšlení spolu s Foto týdne (archiv)

Být vyvolený

A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ (Mt 22,1-14)

Jedna věřící dívka ukazovala ve škole své nevěřící spolužačce učebnici z náboženství. Nevěřící dívku v ní zaujal obrázek poslední večeře Páně. „Co to je?“ zeptala se. „To je mše svatá,“ řekla zjednodušeně věřící dívka. „To máte v kostele takové hostiny?“ podivila se nevěřící kamarádka. „Ne, to bylo jen na začátku. Teď už se v kostele jenom modlíme.“

Zní to jako anekdota, ale je to vlastně pravda. Člověku může přijít líto, že už to není jako v dobách, kdy křesťanská bohoslužba končila společnou hostinou (někde se podobně slaví i dnes). Ale my si dnes můžeme uvědomit, že i když se forma slavení změnila, obsah zůstává stále stejný.

Každá mše svatá je hostina lásky, je svatbou, kterou strojí Otec svému Synu. Při slavení mše svaté se Kristus, Boží Syn jako ženich odevzdává své milované nevěstě – církvi. Přijímá ji za svou. Každého z nás osobně i nás všechny dohromady volá ke společné cestě životem.

Dnešní evangelium nás vyzývá, abychom si vážili toho, že jsme mezi pozvanými. A abychom se z pozvaných, povolaných stali vyvolenými. Tedy těmi, kdo odpoví na Kristovo volání a slavením liturgie s ním obnoví a prohloubí svůj vztah. Možná si řekneme, já teď v kostele jsem, takže jsem ten, kdo odpověděl. Ale být zde fyzicky ještě není všechno.

Co tedy s tím? Pro nevěstu je svatební den jedním z nejdůležitějších v životě. Těší se na něho, chystá se, chce svému ženichovi věnovat svou krásu a lásku. A tak bychom se měli na slavení mše svaté připravovat i my. Přicházejme na mši svatou s radostným vědomím: teď je tady Ježíš, který mě má rád. A já se s ním mohu podělit o své radosti, svěřit mu svá trápení a starosti. Naučme se vnímat svátostné texty a prožívejme svátostná znamení. Přijímejme odpuštění v úkonu kajícnosti, povzbuzení v bohoslužbě slova, prožívejme Ježíšovu oběť a připojme k ní své kříže a trápení, radujme se z Ježíšova zmrtvýchvstání a otevřme mu svá srdce ve chvíli svatého přijímání. Na závěr se nechejme vyslat do světa jako jeho apoštolové.

A nekazme si svatební hostinu tím, že na ni přijdeme zakuklení do šatu lhostejnosti, hněvu či dokonce nenávisti. Nedovolme starostem, aby nás uzavřely, aby se ze zla a hříchu stalo brnění, které nedovolí Ježíšově lásce, aby se dotkla našeho srdce.

Nebuďme jen povolanými, kteří si splní svou hodinu v kostele, ale staňme se vyvolenými, kteří mši svatou umí prožít jako královskou svatební hostinu a po jejím skončení vyjdou do světa znovuzrozeni, s Ženichem bok po boku. S otázkou, kdy bude tato slavnost opět pokračovat.

Být vyvolený

P. Jan Plodr (Morkovice) a P. Ladislav Kunc (Kunovice)