Odkaz svatého Martina

V sobotu 11. listopadu u nás napadl první sníh. Lidé říkali: „Přijel Martin na bílém koni!“ A lidé se scházeli na husu i martinské víno… Odkaz svatého Martina, původně římského vojáka a později biskupa v Toursu ze 4. století, nabízí více než bílého koně, víno a husu.

V legendě o něm se píše, že ještě jako voják v roce 335 potkal u brány města Amiens prosícího polonahého žebráka. Neměl mu co dát, ale vzal meč, rozťal svůj plášť a polovinu dal neznámému žebrákovi. V noci se pak Martinovi ukázal Ježíš oděný do poloviny jeho pláště.

Martin byl voják zvyklý poslouchat rozkazy. Chtěl se stát křesťanem a učil se proto brát vážně i slova Ježíše, kterému křesťané říkají „Kyrios, náš Pán“. Ježíš totiž řekl: „Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.“ (Mt 25,40).

Je to dodnes inspirativní legenda. Zdá se, že stále potřebujeme učitele, kteří nám připomenou, jak je důležité vidět ve druhém člověku bližního a mít odvahu rozdělit se. Žebrák u městské brány byl ubožák, který si sám pomoci nemohl. Martinovo milosrdenství se propsalo do dějin i do věčnosti.

Na mnoha místech světa si lidé navzájem ubližují, nevíme, jak zastavit lidskou zlobu, nenávist a vraždění. Modlím se, abychom ani v této době neztratili cit pro potřeby druhých, aby milosrdenství mělo stále místo v našich vztazích!