Krátké zamyšlení spolu s Foto týdne (archiv)

Selhávající paměť

„Proč mluvíte o tom, že nemáte chleba? Nepamatujete se, když jsem lámal těch pět chlebů pěti tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“ „A když sedm chlebů čtyřem tisícům, kolik plných košů nalámaných chlebů jste sebrali?“ Odpověděli mu: „Sedm.“ Řekl jim: „Ještě nechápete?“ (Mk 8, 17-21)

Ve chvíli, kdy učedníci Pána Ježíše byli zneklidněni tím, že si s sebou nevzali chleby, jim Pán Ježíš dává jedinečné nasměrování, které může pomoci i nám. Ptá se jich totiž: „Nepamatujete se…?“, „Ještě nechápete?“ Ti učedníci totiž s Pánem Ježíšem prožili už tolik zkušeností, že si mohli být jisti, že On má řešení dokonce i velkorysé řešení, toho, co se zdálo původně neřešitelným. Připomíná, že se na to nemá zapomínat. Jako kdyby měli zatemněnou paměť. Ježíše měli s sebou, ale nedocházelo jim, že vždycky všechno vyřešil. Neměli se tedy zneklidňovat ve chvíli, kdy s sebou nevzali chleby, ale mají sebou Ježíše.

Jak často se jim i my v tomto podobáme. Už jsme vícekrát zažili, že Ježíš má řešení a dokonce nečekaně velkorysé. Proč tedy tak často my křesťané zapomínáme? Ježíš je s námi, On to slíbil, když se loučil se svými učedníky: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “ (Mt 28,20). Není tedy na místě, abychom se obávali, ale se svou těžkostí šli k Ježíši a prosili o jeho řešení. A že někdy otálí? To vůbec neznamená, že by nechtěl pomoci anebo, že by řešení neměl. Možná nám tím chce dát šanci, aby více vzrostlo naše odhodlání hledat řešení jen u něj a prosit o něj s větší důvěrou a pokorou. Jde tedy o to stále oživovat paměť na to, co už pro nás Pán udělal.

P. Marek Dunda, Fatym Vranov nad Dyjí