O moci slov

V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. (Přísloví 18,21)

Kamarád Gusta měl rád příběhy a často nám je vyprávěl.

Jednou nám vyprávěl, že v daleké zemi žil mocný vládce, který měl velice krásnou manželku. Brzy po svatbě však začala její krása uvadat. Jeho manželka měla sestru – dvojče. S tou se oženil dřevorubec. Žili spolu v malém domku v sousedství paláce.

Jednou v noci vyšel vládce na střechu paláce a uviděl dřevorubce s manželkou, jak spolu sedí na zápraží. Byla ještě krásnější než bývala jeho žena. Druhý den si vládce nechal zavolat dřevorubce a přikázal mu, že si manželky vymění.

Vládce byl nějaký čas spokojený, že má zase krásnou ženu. Brzy však i ona začala chřadnout a ztrácet svou krásu. Jednou v noci vládce opět vyšel na střechu paláce a uviděl dřevorubce se svojí ženou. S překvapením zjistil, že její krása se vrátila a že je ještě mnohem krásnější než dřív.

Ráno si nechal zavolat dřevorubce a ptal se ho, jak dosáhl toho, že jeho žena je zase krásná. Dřevorubec mu odpověděl: „Krmím ji svým jazykem.“

I když si to mnohdy neuvědomujeme, naše slova mají velkou moc. Mají moc utvářet naši realitu. Můžeme jimi budovat nebo bořit. Můžeme jimi žehnat nebo proklínat. Můžeme jimi přinášet život nebo smrt - do našich vlastních životů, do našich rodin, do životů druhých lidí, do našich zaměstnání, do našich vesnic a měst, do našeho národa,…

Záleží jen na nás, co si vybereme.