Viděli jsme obry

A začali před Izraelity hanět zem, v níž byli na průzkumu: „Země, kterou jsme prozkoumávali, je taková země, jež pohlcuje své obyvatele. Všichni, které jsme tam viděli, jsou muži vysokého vzrůstu. Viděli jsme tam i obry (Anakovy syny, potomstvo obrů). Připadali jsme si jako kobylky, a tak nějak jsme jistě připadali i jim.“ (Nu 13,32-33, JB)

Popisovaná epizoda z dobývání zaslíbené země je příběhem o lidském strachu. Jak by ne, když hrstka lidí bez jakýchkoli předchozích válečných zkušeností a dovedností má dobývat zemi, v níž sídlí obři. Při čtení této biblické pasáže se mi mimoděk vybavuje knížka z dětství „Kronika města Kocourkova“. V kapitole nazvané „Kocourkovské strašidlo“ se popisuje záhadná bytost obrovského vzrůstu ohrožující pokojné město. Ondřej Sekora píše: „A čím déle prý se na ni člověk dívá, tím více prý roste.“ Jak se později ukázalo, strašidlem byl obyčejný zajíc, ale to, co ve skutečnosti kocourkovské paralyzovalo, byl jejich vlastní strach.

Je ještě jiný příběh o střetu s obrem – jde o známý boj Davida s obrem Goliášem. I tehdy o vítězství a prohře rozhodoval strach. Saulovo vojsko jím bylo zcela ochromeno, zatímco David se rozhodl důvěřovat Bohu. Slovy „Vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?“ udělal z vojenského problému problém teologický a vyhrál.

V životě častokrát čelíme různým obrům. Může jít o nepříjemný úkol, složitou životní situaci, nemoc či cokoli jiného, co se v danou chvíli zdá nad naše síly. Připadáme si malí a neschopní, doslova „jako kobylky.“ A také platí, že „čím déle se díváme, tím to strašidlo více roste.“ V takových chvílích si musíme pamatovat, že je jen na nás, zda strachu podlehneme či nikoli. Tenkrát na poušti se našli dva muži, kteří si jako kobylky nepřipadali a byli ochotni jít do boje. David také nepodlehl strachu a pustil se do boje s Goliášem. Tito hrdinové měli jedno společné – byli lidmi víry. Znali svá omezení, ale spoléhali se na to, že Bůh jim dodá síly. A také vždy dodal.

Pamatujme si, že vítězství či prohra jsou volby. Rozhoduje, co ovládne naši mysl. Nedovolujme, aby nás ovládly myšlenky vlastní malosti, vezměme si příklad z těch, kteří sílu a inspiraci nalézali v Hospodinu.