Všímejme si detailů

Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím v srdci Krista Ježíše (Fp 1,8 ČSP).

To, co někdy mylně považujeme za pouhou starobylou mluvu či různé zdvořilostní fráze, může být zdrojem hlubší inspirace pro náš duchovní život, než je na první pohled zřejmé. Apoštol Pavel v úvodu listu do Filip vyjadřuje svou touhu znovu se setkat s blízkými přáteli. Všimněme si fráze „toužím v srdci Krista Ježíše“, doslova pak „ve vnitřnostech Krista Ježíše.“ Ne všechny překlady tlumočí tento výraz takto přesně.

Toužit po setkání s někým druhým mohu z různých pohnutek. Zpravidla jde o to, že ten člověk, nebo skupina lidí, jsou někým, kdo je mi sympatický. Někdo, s kým jsem prožil vzácné chvíle, na které rád vzpomínám. Někdo, s nímž sdílím mnoho společného. V tomto případě jde ale o něco hlubšího.

Apoštol Pavel velmi často užíval výraz „v Kristu Ježíši.“ Znamená to, že se považoval natolik spojeného se svým Pánem, že to potřeboval zdůrazňovat. Současně je třeba říci, že zde nejde o nějaký vyšší stupeň svatosti dostupný pouze vybraným jedincům, nýbrž o normu pro všechny novozákonní věřící. Skrze křest jsme všichni ztotožněni s Kristem a máme dle toho i žít (viz např. Ř 6,4).

Vyjádření Pavlovy touhy po opětovném setkání s filipskými křesťany je tedy víc než jen zdvořilostní fráze. Muž, který je natolik sjednocen s Ježíšem touží po společenství s dalšími, o nichž platí totéž. Jde tedy nejen o setkání starých přátel, ale o společenství, jehož součástí je sám zmrtvýchvstalý Pán.

Nikdy neměřme své bratry a sestry v Kristu podle sympatií či jinými pozemskými měřítky. Jsou v Kristu stejně jako jsme součástí Krista i my. Setkají-li se dva nebo tři křesťané, je Pán uprostřed nich. Základem pro tvorbu vztahů v církvi je tedy toto nazírání na druhé – jsme všichni součástí Ježíše Krista. Bez ohledu na denominační příslušnost, tím méně pak na jiné rozdíly, jako jsou koníčky, vzdělání nebo politické preference. Máme se mít rádi „v Kristu.“