Naděje nezklame

„A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“(Řím 5, 5)

Žijeme v době, kdy je hodně pošlapaná víra, kdy ubývá mezi lidmi láska a mnohé to vede k tomu, že ztrácejí naději. Tato trojice Božích ctností, tolik potřebná pro život každého, kdo chce žít plným životem jako přítel Boží, má být něčím, co v životě křesťana neschází. Když už kolem sebe vidíme pošlapanou víru a vadnoucí lásku, o to víc je třeba, abychom byli nositeli naděje. Naděje totiž nezklame. Naděje může oživit i víru i lásku. Z čeho vychází ta pravá křesťanská naděje? Samozřejmě z jistoty, že Kristus je pravda, že On je naše jistota. V praxi to znamená, že v tom všem trápení, v nezdarech, v nepochopení jsme pevně přesvědčeni, že to vše se může stát stavebním materiálem, že to vše se může zúročit. A díky tomu, že to v tomto duchu od Boha takto přijímáme, tak se to zúročí. Naděje tedy vychází z vědomí, že to, co teď prožíváme, když to neseme s Bohem, má smysl a v budoucnu přinese své plody. Takto zakotvená naděje totiž nezklame.