Za koho mě pokládáte vy?

„A za koho mě máte vy?“ zeptal se Ježíš svých učedníků. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr. (Mk 8,29)

Život bez otázek je chudý. Každou odpovědí jsme bohatší. Jsou otázky ze kterých časem vyrosteme, jako z malých bot. Otázky mohou být: nemístné, trapné, dotíravé, předčasné, vlezlé, netaktní a některé i zbytečné. Stejně tak si ale můžeme pokládat otázky podstatné, důležité, nebo dokonce životně důležité. Jsou to otázky a odpovědi, které podstatně změnily náš život. Zkusme si vzpomenout na nějakou v našem životě. Berete si zde přítomnou? Líbím se ti? Existuje Bůh? Má můj život smysl? Co budu v životě dělat? Má smysl konat dobro? Na jakou školu půjdu, které zaměstnání přijmu? Co zaslouží zvláštní úctu? A kdo je pro mě tou nejvyšší autoritou – tím, koho mám či musím poslouchat? Teprve v odpovědích na tyto otázky se rozhoduje, kým pro nás opravdu Ježíš je. Ne naše vzorová vyznání, ale životní cesta, kterou jdeme, vypovídá o tom, co pro nás Ježíš znamená. Naše naděje, naše plány, způsoby, které máme za přijatelné, co považujeme za úspěch a co za krach, čemu se vyhýbáme a pro co jsme naopak ochotni obětovat čas, úsilí i peníze, co je nás s to přesvědčit a co s námi naopak ani nehne - to všechno tvoří odpověď na tu Ježíšovu otázku. Na tuto otázku si chtít nebo nechtíc musíme odpovědět každý z nás a evangelium nám může dát nápovědu, jak odpovědět.

Nejen lidé - ale i města mají své příběhy. První veřejné vyznání Ježíše jako Mesiáše se odehrálo v Cesareji Filipově - na severu Galileje, na samých hranicích tehdejší Palestiny. Každý, kdo o tom tehdy slyšel, představil si krásné antické město pod horou Chermon, kde pramení řeka Jordán. Tato řeka je pro Palestinu stejně významná jako Nil pro Egypt nebo Amazonka pro Brazílii. Jordán je řeka života. Celá zaslíbená země dodnes žije z jeho vláhy. V Cesareji Filipově jsme tedy u zdroje života. A právě zde se učedníci poprvé dozvěděli, kdo je to Ježíš. Není to výmluvné? Už to místo jakoby naznačovalo Ježíšův význam. Ježíš jako pramen života. Ježíš jako zdroj pitné vody. Ježíš, který nás napájí podobně jako řeka krajinu. Ježíš jako voda, která přichází shůry a bez níž nikdo z nás nemůže žít.

Ale všechno, co lidé považují za velice důležité, zcela bledne a ztrácí na významu, když se Ježíš zeptá svých učedníků: Za koho mě lidé pokládají? Politika může být zajímavá a plná zvratů. Hospodářství je závislé na různých zdrojích - tehdy na vodě, dnes také na ropě a zemním plynu. Ale ve skutečnosti se náš život a budoucnost rozhoduje na tom, zda poznáme, kdo je to Ježíš! Náš vztah k němu je důležitější než to, kdo nám vládne a jak se vyvíjí naše životní úroveň.

Ježíš provedl něco, co bychom dnešními slovy snad mohli nazvat malým soukromým „průzkumem veřejného mínění“. Ježíš se zájmem vyslechl tyto různorodé pohledy a pak se zeptal rovnou a přímo: Za koho mě pokládáte vy? Je snadné mluvit o druhých, ale teprve, když mám něco říci sám za sebe, začne to být vážné. Otázce, co pro mne znamená Ježíš, se žádný z nás nevyhne. Člověk může nemít názor na atomové elektrárny, migraci, elektromobily, inkluzi ve školství, člověk nemusí chodit volit, člověk může krčit rameny na spoustu věcí - ale v této věci uhýbat nelze. Na otázku, co pro mě znamená Ježíš, se totiž neodpovídá slovy, ale celým životem. Tím jak se chováme, čemu dáváme přednost, čemu se vyhýbáme, komu pomáháme. Někdo může být dokonce Ježíšovým následovníkem, aniž o tom ví, a jiný přes všechny zbožné řeči se s ním celý život míjí.

Kdo je tedy Ježíš? Kým chce být a s jakým posláním ho Bůh poslal na tento svět? Šimon Petr to řekl jako první ze všech. Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Řekl to jazykem a očekáváním své doby. Petr vždycky říkával nahlas i to, co se říkává potichu. Byl to takový klasický extrovert. Za všechny tenkrát odpověděl a formuloval jasné vyznání. Petr měl obrovskou odvahu, když řekl: Pane, já věřím, že právě ty mi nabízíš všechno, po čem toužím, co hledám a v co doufám. Bylo to, jako když chlapec řekne své dívce: Pouze ty jsi má láska a žádná jiná.

Když Petr řekl Ježíšovi: „Ty jsi Mesiáš“, vzdal se tím všech dalších nadějí a všechno vsadil pouze na Ježíše. S tebou spojuji všechnu svou naději a Boží pomoc. Jinde už ji hledat nechci a nebudu. Ježíš na to řekl: Buď šťastný Šimone, že tomu věříš, protože to není z tvé hlavy, ale od Boha. Sám ze sebe bys to nikdy neřekl a nepoznal. Jsi blahoslavený, protože tvého srdce se dotkl Bůh. Víra v Ježíše je skutečně dar Boží a je namístě se z tohoto daru radovat. Každý, kdo vyznává Ježíše jako svého Pána a usiluje žít podle jeho příkladu, je blahoslavený člověk. Může být šťastný, protože ví odkud a kam jde. Nemrhá svými silami a životem. S vírou je to jako s láskou. Dáváš do ní své vlastní srdce, ale přitom víš, že je to dar, za který můžeš být jen vděčný.