Co poskvrňuje

„Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ (Mk 7,14)

Když se Pán Ježíš vyjadřoval k čistým a nečistým pokrmům, řekl onu zásadní větu: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ Nejenže tím prohlásil za čisté veškeré pokrmy, které jsou připraveny, abychom je konzumovali, ale také naznačil, že člověk si má dávat pozor na to, co vychází z jeho srdce.

A můžeme jít ještě dál: kolikrát už jsem se v životě setkal s tím, že někdo s omluvou nebo výmluvou říká: „Já bych se nerozčílil, já bych nejednal takto, kdyby nebylo těch druhých, kteří mi tak komplikují život… Když na to převedeme tu Ježíšovu větu: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje,“ tak vidíme, že to, co k nám přichází zvenčí a co sami nejsme schopni ovlivnit, není důvodem k tomu, abychom se vymlouvali, jak my reagujeme. Naše reakce nás mohou poskvrnit, tím, že se totiž dostatečně neovládneme, tím, že nepochopíme, že nemáme vidět problém ve svém okolí, ale že je to záležitost našeho srdce a našich reakcí, většinou těch prvních reakcí. Je třeba, abychom si to dostatečně promysleli a nedopustili, aby naše reakce, ty poskvrňující, z nás vycházely. Někdy je třeba i s předstihem vše promyslet a uvědomit si, že za vnějšími okolnostmi těmi nepříznivými je nenápadná, ale klíčová otázka Boží: „Zvládneš správně reakci na to, co k tobě zvenčí přichází?" Každý z nás má k tomu jistě dost příležitostí, a tak se učme.