Bůh se tě nevzdá!

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)

Říká se, že člověk slibem nezarmoutí, ale každý ví, jak je těžké s někým spolupracovat, když mu nemohu věřit. Jak je těžké prožívat vztah s někým, u koho si nejsem jistý, jestli to, co mi o lásce ke mně říká, myslí vážně.

Dnes hodnota slova hodně ztratila na váze. Něco slíbíme, ale jednáme tak, jak se nám to hodí. A když se to nehodí, slib nám nedělá problém zrušit. Ale je nesmírně těžké žít ve vztazích v nedůvěře.

Ježíš stále své učedníky vybízel, aby se ho nebáli, aby mu důvěřovali. Důvěra byla narušená hned prvním hříchem. Je ztracený harmonický dialog modlitby mezi člověkem a Bohem. Víme, že to se stalo ze strany člověka. Bůh zůstává věrný, i když člověk zradí. Hned po této zradě zaznívá protoevangelium, tedy první radostná zpráva, že Bůh se člověka nevzdá (Gn 3, 15). Touží ho zachránit. Volá ho k sobě a znovu jej ujišťuje o své lásce. Tak to i Ježíš znovu opakuje dnes v evangeliu. On přišel, ne aby člověka trestal, ale zachránil. Vždyť Bůh člověka miluje, ale nenávidí hřích. Je třeba nechat zaznít a znovu zaslechnout tato slova Boha. Uvěřit jeho slovu. Jemu, který je Pravda. Přijmout je v důvěře a žít z nich a podle nich. Vždyť Bůh nám dává nejen zaslíbení, ale on je také plní. A naplní je na každém, kdo mu věří a jde s ním.